zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Řádění v bratislavské Aréně

The Rocky Horror Show

autor: Z webu   

Nekonvenční rock'n'rollový muzikál Richarda O'Briena The Rocky Horror Show si přízvisko kultovní vysloužil jako málokterý jiný. Od premiéry roku 1973 se jen v Londýně dočkal bezmála tří tisíc repríz a jak on, tak především jeho filmová podoba z roku 1975 s názvem The Rocky Horror Picture Show se stala poněkud undergroundovým hitem, ke kterému začala neodmyslitelně patřit slovní i neslovní interakce publika. Bratislavské Divadlo Aréna učinilo odvážný krok, když pro letošní sezónu zakoupilo licenci na padesát repríz vlastní inscenace Rocky Horror Show ve slovenštině, jejíž režisér Jozef Bednárik se dokázal skvěle vyhnout všem pastem (a že jich není málo), které tak neobvyklá látka jako je Rocky Horror Show představuje.

Rocky Horror Show, psaná jako parodie na plejádu laciných béčkových horrorů padesátých let, je naprosto zběsilá jízda plná sexu a rock'n'rollu, která ve své době nemilosrdně válcovala jednu konvenci za druhou, aniž by se obtěžovala takovými podružnostmi jako je smysl. Vypráví příběh dvojice mladých, nevinných Američanů, Brada Majorse (Radomír Milič) a Janet Weissové (Anna Repková), kteří jsou nedlouho po svém zasnoubení shodou nešťastných okolností donuceni strávit noc v tajemném hradě Dr. Frank-n-Furtera (Csongor Kassai). Frank je "transvestita z transsexuální Transylvánie", který si právě pro své potěšení stvořil umělého muže, kulturistu Rockyho (Róbert Halák), což mu ovšem nezabrání v tom, aby svedl jak Janet, tak Brada a nakonec přiznal svůj mimozemský původ. A to všechno ve spolupráci s diváky.

O tom, jak vlastně vznikl v sedmdesátých letech nápad publika reagovat na dění na plátně a následně i na jevišti, kolují legendy; jisté je jen to, že se jednalo o zcela spontánní reakci. V anglicky mluvených zemích je tento fenomén pověstný, ovšem na Slovensku bylo potřeba jej obecenstvu představit. Proto najde každý divák pod svým sedadlem sáček s v divadle natolik nezbytnými věcmi, jako jsou třeba stříkací pistolka, rýže a toaletní papír, a na začátku vyslechne krátkou instruktáž, kdy a jak má co použít, kdy má volat obdivné "ááá" a jak na pavědce doktora Scotta křičet "fíha". Pak už lze jen čekat, co to udělá. A ono to udělá hodně.

Už zkraje představení dokáže nasazení a skvělý živý výkon kapely ProROCK i sedmičlenné company zkrachovalých existencí (mimo jiné Terminátor, Hitler a hraběnka Báthoryová) publikum strhnout, z obecenstva udělat bezmála punkový kotel a z každého jeho člena pubertálního rošťáka, který nemá nejmenší zábrany cákat vodou do všech stran a křičet cokoliv, o co je zrovna požádán. Je velmi těžké těmto lákadlům podlehnout; a jakmile jednou do černorudého vlaku Rocky Horror Show nastoupíte, prořítí se s vámi až na konečnou a na vydechnutí není čas.
Bednárik při tvorbě inscenace udělal hned několik velmi šťastných rozhodnutí. Jako skvělý tah se ukázalo přepsání postavy kriminologa – vypravěče na "profesora Richarda O'Briena", odborníka na všechno a především na lidskou psychiku, a koncipování celého děje jako průběh sociologického experimentu. Nejen že je důstojně vyhlížející Marián Slovák jak v této, tak v roli Dr. Scotta skvostný coby zároveň velký vědec a zároveň komická figurka, ale tento posun umožnil v závěru slovenského Rockyho formovat interpretaci a dokonce myšlenkovou pointu celého dílka, která je v původní verzi sice matně naznačena, ale až bolestně chybí. Elegantní je odraz od slavné filmové adaptace, kterou Bednárik tu a tam cituje, tu a tam jako zbytečnou přítěž zcela opouští a razí si cestu vlastní (až roztomilá je drzost, s jakou vyhodil jednu z nejslavnějších ikon The Rocky Horror (Picture) Show, původní tanec jménem Time Warp). Šťastnou ruku měl i ve výběru herců, kteří jednak vystupováním ve svých kostýmech – nekostýmech prokazují značnou dávku odvahy, ale především z nich vyzařuje dojem, že je hraní obrovsky baví a pěvecky i herecky si drží celá inscenace velmi vysokou úroveň. Za zvláštní pochvalu stojí neodolatelně démonicky zvrhlý transvestita Frank-n-Furter Csongora Kassaie a Janet Anny Repkové, jejíž přerod ze slušné dívky v růžových šatičkách v prostopášnici v podvazcích je zábavný a naprosto uvěřitelný. Jen je možná trochu škoda, že vyzvednutím company poněkud poklesl význam tří vedlejších obyvatel Frankova sídla, Riff-Raffa (Viktor Horján), Magenty (Miroslava Marčeková) a Columbie (Helga Kovalovská), které v bratislavské verzi děj spíše zdržují než posouvají dopředu.
Oproti originálu slovenská verze poněkud přiostřila, což je pochopitelně nutné, má-li provokovat tak jako kdysi její předobraz, dnes už v Kristových letech. Je ovšem potřeba říci, že všechny kostýmy, narážky a sugestivní pohyby ani na chvilku nepůsobí samoúčelně a že nejsou cílem, ale prostředkem. Prostředkem, jak pozvat divadelního diváka na ojedinělý výlet a vpravdě nezapomenutelnou interaktivní show. Protože až si po skončení celé jízdy vytřepete z vlasů rýži, kterou na vás v jejím průběhu naházeli důstojní a slušně oblečení lidé sedící za vámi, bude vám jasné, že bratislavská inscenace Rocky Horror Show v Divadle Aréna je skutečně něco, na co se nezapomíná.

13.3.2006 03:03:12 Daniel Dolenský | rubrika - Muzikály