Scéna.cz 

Kde sv. Cyril a Metoděj nebyli – věnováno výročí úmrtí sv. Metoděje 6. dubna 885

Velké cyrilometodějské výročí již bylo oslaveno, čas však běží neúprosně a přinesl další, podobně pěkně zaokrouhlené – 6. dubna si připomeneme – pokud na to v rámci příprav na husovské oslavy nebudete zapomenuto – 1130 let od smrti sv. Metoděje. O něm i jeho bratru bylo mnoho vybádáno a napsáno, přesto zůstává v jejich životech řada nerozřešených a zatím neřešitelných záležitostí - místo Metodějova pohřbu, osud jeho ostatků a další.
Jejich pobyt v Mikulčicích nebo Metodějova rezidence v Sadech v Uherském Hradišti jsou již nanejvýš pravděpodobné, otázka, zda také zavítali do třetího z význačných velkomoravských center, do Pohanska u Břeclavi, zatím nebyla položena či nebyla pokládána za relevantní. Nebylo by to tak od věci – i tam sídlila křesťanská elita jak dokazují základy kostela – zatím jediné dochované, protože u ostatních bylo zdivo rozebráno jako stavební materiál a základy se dochovaly jen v negativním otisku.

Kdyby se dnes oba svatí bratři vydali do Pohanska, měli by to možná s orientací horší než tehdy. Musela tam vést cesta dobře uzpůsobená v močálovité krajině pro pohyb pěších ale i koňů a vozů, zatímco dnes lze ve spleti větvících se a křižujících se silnic na periferii Břeclavi lehce zabloudit. I když by si Pohansko zasloužilo jistě víc pozornosti, odkazuje na něj v samotném městě jen špatně čitelná turistická směrovka před nádražím.
Po překonání terénních překážek na turistické stezce, které snad mají upomínat na zábrany proti vpádu útočníků – třeba brodění přes velkou louži pod viaduktem – a odolání svůdné vůni hub linoucí se z lužního lesa, se před poutníkem otevře ohromná louka s barevnými květy osvětlená sluncem - plocha hradiště. Ne nepodobná mikulčickému areálu, jen poněkud menší a téměř v rovině, nepatrně vyvýšená nad terén, vymezená stále znatelným příkopem. Představit si důkladné palisádové opevnění nedá ani velkou námahu. Dřevěné klády však zničil dávno nepř&iac ute;tel nebo podlehly času, a tak nic nebrání pohledu na empirový lovecký zámeček Lichtenštejnů po rekonstrukci novém hávu, který jak zjistíme později, se odráží v hladině rybníka.
Plány a popisy informují o tom, jaké stavby na hradišti stávaly, některé z nich se pokusili pro větší názornost archeologové zrekonstruovat. Unikátní je kultovní místo - kruh vytvořený z dřevěných kůlů, uprostřed s jakousi figurou – božstvem, jeden z mála dokladů slovanského náboženství. Situace naznačuje, že lidé reagovali na zhroucení velkomoravské vládní a církevní struktury na začátku 10. století návratem ke staré víře.

Jak bydlelo obyvatelstvo – pokud to nebyl zrovna místní hodnostář - ukazuje polozemnice. Ani se nechce věřit, že by lidé, kteří byli schopni produkovat krásné šperky a jiné vzácné předměty, byli ochotni bydlet v tak neútulném domě.
Z plochy hradiště prozkoumané a stále prozkoumávané archeology pochází spousta předmětů, které našly své místo v nové expozici v zámečku.
Výstava uvnitř seznamuje návštěvníky s životem na hradišti po všech stránkách. Archivní snímky představují více než padesátiletou historii zdejšího výzkumu a osobnosti, které tu působily, podobně jako film promítaný ve smyčce. Pro lepší představu o podobě Pohanska jsou zde modely.
Dění na hradišti a jeho stopy v nalezených předmětech je rozděleno do tématických oddílů - v přízemí každodenní život a činnosti – nástroje nejen jako samostatné exponáty ale v procesu výroby - model stavu, přesleny člunky vypovídají o tkalcovství, keramická pec o hrnčířství, pece na tavení železa a široký sortiment nástrojů o železářství a kovářaství. Horní patro představuje život elity – architektura včetně pozůstatků kamenných staveb, církev, pohřbívání –doložené rekonstrukcí hrobu, obchod, vojenství apod. Exponátům jsou vyhraženy velké skleněná vitríny, kde jednotlivé předměty mají do st prostoru, aby vynikly svým tvarem a neztratily se mezi ostatními, vedle toho stručné a výstižné komentáře, popisky, nákresy, plány a velkoformátové fotografie.
K tomu nejatraktivnějšímu patří šperky – nejen všechny možné druhy stříbrných a zlatých náušnic, gombíků, nákončí, kaptorg ale i celá dílna na jejich výrobu - šperkařské pícky, tyglíky a pájky. Pozoruhodný je také pokus jednoho z archeologů odhalit technologické tajemství a vyrobit tehdejším způsobem podobný šperk, který může návštěvník sledovat na filmovém plátně. Pravděpodobně to tak velkomoravští šperkaři opravdu prováděli, ale měli přece jen více praktických zkušeností, experimentující odborník vzhledem k tomu jak dlouho mu trvala výroba, by se mezi nimi as i neuživil.
Expozice poučuje o hradišti v Pohansku velmi plasticky a komplexně, nepřetěžuje nezáživnými informacemi. Svou koncepcí i moderními prostředky má evropské parametry – jak je tomu i ostatních velkomoravských expozic – a má smysl vypravit se za ní i do těchto odlehlých končin. Body navíc ji přidává i prostředí - rozlehlé sály zámečku nebo parková úprava okolí přecházející do největší obory v České republice (s více než 4 200 hektary) a také jedno ze zastavení „Krystlovy podunajské glyptotéky“, moderní obdoby křížové cesty, se „Stromem větrné harfy“.
V celé této směsici ponurého pohanství, klasicistní elegance a moderního umění už představa sv. Cyrila a Metoděje jaksi bledne a mizí....a tak se zdá, že zde asi nejspíše nikdy nebyli, i když - kdo ví?
(ohlédnutí za letní návštěvou v Pohansku)