Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Martin Hilský: V Juliu Caesarovi najdeme velmi obratnou hru se slovy...

autor: archiv

V Divadle na Vinohradech odstartoval premiérový týden Shakespearovy inscenace CAESAR. Text přeložil Martin Hilský. Jeho překlad má českou premiéru. Profesor Martin Hilský zodpověděl několik otázek.

Pane profesore, máte za sebou první čtenou zkoušku inscenace Caesar, dokonce i generálkový týden. Pravděpodobně jste svůj překlad slyšel poprvé z úst herců, je to i pro tak zkušeného překladatele, jako jste vy, emocionální záležitost?
Ano, vždycky. Mám trému pokaždé, když Shakespeara překládám a na první čtené zkoušce se vždy potýkám s trémou - skoro jako bych byl herec. Ale ze včerejší zkoušky jsem měl radost. Vím, že jsme na začátku a že před námi leží obrovské množství práce, hlavně tedy před herci a před režisérem, ale už se objevily zajímavé věci, ověřil se rytmus textu, jeho časová únosnost a jeho mluvnost.

Z čeho přesně pramení tréma překladatele?
Z nejistoty a z očekávání, jak bude znít text z úst herců – jestli shodně s tím, jak jsem si to představoval ve svém ideálním pojetí. Při překládání si text přehrávám v mysli a přeříkávám si ho sám pro sebe, ale v pojetí herců pak může působit jinak.

Můžeme hru JULIUS CAESAR (vinohradská inscenace se jmenuje CAESAR) přiblížit divákům, kteří se s ní zatím nesetkali? V čem je její aktuálnost?
Hru JULIUS CAESAR považuji za jednu z největších politických tragédií Williama Shakespeara, je to hra o nejznámější politické vraždě v dějinách naší civilizace a tuto vraždu lze označit za nejslavnější částečně právě díky Shakespearovu dramatickému zpracování. Už čtyři století se objevuje na divadelních jevištích celého světa a stále vzbuzuje otázky, jejichž naléhavost je podle mého názoru dnes zcela stejná jako byla před 400 lety. Julius Caesar pochází z roku 1599, tedy z doby, kdy bylo postaveno divadlo Globe = shakespearovské jeviště, na němž se odehrávaly téměř všechny jeho hry. Julius Caesar je přímočará hra s velkolepým dramatickým obloukem a pro publikum může být nepochybně velmi atraktivní, protože v sobě obsahuje prvky thrilleru a je také nesmírně napínavá - diváci přihlížejí přípravám vraždy a sledují pak i důsledky tohoto činu.

Byla hra CAESAR „překladatelským oříškem“? Je vůbec možné říct, že některá ze Shakespearových her je z hlediska překladatele obtížnější než jiná?
Určitě ano. Například hra ANTONIUS A KLEOPATRA, která na JULIA CAESARA navazuje tématem, byla z hlediska překladu obtížnější, protože obsahuje o jednu dimenzi víc – je to neobyčejně básnická hra o lásce a politice, zatímco jazyk hry CAESAR má charakter veřejné rétoriky – je jasnější, průzračnější a jednodušší, což může být na divadle velmi účinné, protože jednodušší jazyk má velký spád. Zadáním pro mě bylo co nejpřesvědčivějším způsobem ukázat, jak se dá manipulovat s řečí, což je jev, s nímž se v současné době kolem sebe setkáváme denně jak ve svém osobním životě, tak i ve sféře společenské a politické.

Obsahuje hra JULIUS CAESAR tak velké množství slovních hříček jako některé jiné Shakespearovy hry? Nebo jsou slovní hříčky charakteristické spíš pro jeho komedie?
Slovní hříčky nejsou typické jen pro Shakespearovy komedie, objevují se i v tragédiích, mnoho je jich třeba v HAMLETOVI, ale v JULIU CAESAROVI je jich naopak velmi málo, což je typické pro styl jazyka této hry – jako by na ně v dramatickém ději nezbyl čas … V Juliu Caesarovi najdeme také velmi obratnou hru se slovy, ale je to politická hra, jejímž smyslem je přesvědčit někoho k určitému činu.

Psal Shakespeare své hry jazykem, který byl v jeho době spisovný nebo užíval třeba i slangu?
e svých hrách pracoval s obojím a jeho diváci rozuměli obojímu – uměl skvěle „vyklenout královský blankvers“, dokázal být jemný a něžný, a zároveň stejně suverénně ovládal spodní řečové patro, tedy alžbětinský slang, včetně toho erotického a velmi drsného.
Úkolem překladatele není Shakespeara retušovat a umravňovat, ale odpovídajícími prostředky tento široký a překvapivě moderní řečový rejstřík postihnout. V Juliu Caesarovi drsný alžbětinský slang a hrubozrnné výrazivo nenajdeme, mnohem více je ho například opět v HAMLETOVI.

Jak vůbec probíhá proces překládání dramatického díla, v našem případě Shakespearových her do češtiny?
Překladatel musí s porozuměním přečíst originál a dešifrovat ho a pak hledat vhodný ekvivalent srozumitelný v daném kulturním kontextu, navíc při tom musí myslet také na divadelní verš a divadelní situaci, což je právě specifikum divadelního překladu. Proces překládání je vlastně neustálým procesem rozhodování. Britský editor může napsat, že „…tento verš v Juliu Caesarovi může znamenat to nebo ono…“ a tím to skončí. Ale překladatel divadelní hry si vždycky musí z těch možností vybrat a za své rozhodnutí pak nést odpovědnost.

Je Shakespeare autorem pro každého, tedy i pro člověka, který zatím nemá zkušenost s divadlem nebo nedisponuje příslušným vzděláním?
Jsem přesvědčen, že ano – v tom je jeho tajemství, a proto se hraje. Jde o úroveň vnímání – jakmile divák ví něco o kontextu děje, už celou hru vnímá jinak. V Juliu Caesarovi je základní zápletka natolik nosná, že hru může s napětím sledovat i divák, který neví nic o době, kdy se děj odehrává ani o osobnosti Julia Caesara. Mnoho informací vyplyne ze hry samotné - stačí jen poslouchat. A pokud má divák určitou znalost historických faktů, jeho umělecký zážitek může být ještě bohatší a hlubší.

7.3.2011 03:03:01 Redakce | rubrika - Rozhovory

Časopis 44 - rubriky

Archiv čísel

Rozhovory (1), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zprávy (3), Zveme ... (10)

reklama